společná morálka a morální reforma

myšlenka morální reformy vyžaduje, aby morálka byla více než popisem toho, co si lidé cení, protože musí existovat určité opatření, proti kterému lze posoudit pokrok. Jinak žádná změna není reforma, ale prostě rozdíl. Proto diskutuji o morální reformě ve vztahu ke dvěma normativním přístupům ke společné morálce,které rozlišuji jako základní a pragmatické. Základní přístup ke společné morálce (např., Bernard Gert ‘ s) naznačuje, že neexistuje žádná reforma morálky, ale přesvědčení, hodnot, zvyků a praktik tak, aby byla v souladu s neměnnou, základní morálkou. Pokud by však došlo k revizi v jeho založení (např. v racionalitě), pak by byla možná reforma v morálce samotné. Z pragmatického pohledu je naproti tomu společná morálka relativní k lidskému rozkvětu a její zdůvodnění spočívá v její účinnosti při podpoře rozkvětu. Morálka je závislá na tom, co ve skutečnosti podporuje lidský rozkvět, a proto by mohla být reformována. Pragmatický přístup, který se zdá být otevřenější možnosti morální reformy, by však vyžadoval důkladnější přehled norem, kterými se reforma měří.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.